jinoucestou.cz
Tvoří-li člověk s radostí, jeho dílo nese v sobě živé prvky přirozenosti. Pudí-li člověka k práci pouhá nutnost, bývá jeho dílo jen výpomoc z nouze. Proto jsem se rozhodla jít svou cestou „jinou cestou“, navzdory nástrahám osudu. Usadila jsem se v náruči přírody, která mne vrací k mým kořenům a zároveň mi dává možnost vymanit se hluku a spěchu měst hemžící se jako velká mraveniště.

Dnešní doba je odlišná a bude nadále spěchat kupředu. Příroda nám jasně dává svá znamení a signalizuje nám, že spěch je cesta do záhuby. Jenže současný člověk je chtivý poznání a vědy. Všechna technologie, na níž je upřena pozornost roste a člověk ve spěchu zapomíná na své vlastní kořeny. Ptám se sama sebe, jak je to možné? Vždyť člověk je základní stavební materiál naší společnosti a jeho duše a cíle jsou písní naši budoucnosti.

Proto jsem se obrátila do lůna lesů a luk, věnuji se zde ruční výrobě nejen z ovčí vlny od jejího ostříhání až po finální výrobek a dalším činnostem, které mi příroda nabízí.

Příroda není jen velký rádce a učitel, ale především domov nás všech.
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich